O stylu, který odráží ve svých formách myšlenky osvícenství, dobu revolucí a napoleonských válek. Hovoří T. Hampson, K. Palm, H. Fritsch, R. Jacobs, M. Haselböck, D. Damrau, W. Reicher a další. Jeden skladatel zastínil všechny ostatní ještě za svého života: Wolfgang Amadeus Mozart. Enfant terrible, radikální a nepřizpůsobivý hitmaker své doby. Mozart je kultovní postava, superhvězda, jakou hudební svět dosud neviděl. Provokuje, boří veškerá zavedená pravidla, chová se jako démon. Na koncertech hraje příležitostné skladbičky, které šlechtickému publiku berou dech. To jediné, co Mozart respektuje, je jeho vlastní genialita, kterou dává najevo s ostentativní dávkou marnivosti. Mezi operami Figarova svatba a Cosi fan tute na libreta Lorenza da Ponteho přichází opravdový trumf: opera oper Don Giovanni. Vypráví příběh aristokratického donchuána, který nesvádí jen jednu služtičku, ale každou sukni, která mu přijde do cesty. Premiéra se koná roku 1787 v Praze. Je to nepochybně Mozartovo nejpolitičtější dílo. Už nezobrazuje jen milostné hrátky a důvěrnosti, ale zcela otevřeně pojednává o sexu a zradě. Šlechtické obecenstvo od takové troufalosti nemůže odtrhnout oči. (Česká televize)